Milá/ý Pomáhající,
vítej na webových stránkách naší workshopové skupiny Podpora Pomáhajícím.

Jak to tady funguje?

V záložkách s daty našich online schůzek vždy nalezneš shrnutí toho, co jsme na schůzce otevřeli, vytvořili, probírali. Pokusím se vždy shrnout to, co mě samotné utkvělo nejvíce.

Z toho důvodu je k dispozici formulář pro tvé komentáře a postřehy. Vybízím Tě ke sdílení čehokoliv, co je pro Tebe důležité a v mém zápisu chybí. Piš cokoliv, co Ti uzraje i v čase mezi online setkáními. Cenné je cokoliv, komentář, myšlenka, příklad dobré i méně dobré praxe, otázka, zážitek, situace, se kterou si nevíš rady atd. Vše může být inspirativní, vše nás může posunout. Náš program není online školení, je to workshop, tvoříme ho všichni.

Prostor zde je bezpečný, mají k němu odkaz jen členové skupiny, stránky jsou naše, pracovní, nejsou veřejné.

Online schůzky jsou plánované 1x za 14 dní v čase 13:00 – 15:00. Odkaz na Teams vždy nalezneš v záložce s datem další online schůzky.

V týdnu, kdy naše online schůzka není, přidám k zápisu nějakou další podporu nebo odkaz k možnému zamyšlení se, tím myslím video, rozhovor s odborníkem z oboru, dotazník aj.

Proto doporučuji na stránky občas kouknout.

Paralelně bude fungovat i FB skupina. Aktivní můžeš být tady, tam nebo všude, dle libosti. 😊

Milá/ý Pomáhající,

na prvním setkání se část z nás nestihla připojit.

  • Mluvili jsme hlavně o organizačních záležitostech.
  • Navzájem jsme se představili.
  • Vycházíme z toho, že se nejedná o školení z mé strany, ale o workshop, který vyžaduje i tvoje zapojení.
  • Okruhy – osnova, kterou nalezneš v pdf dokumentu bude jen orientační, témata přizpůsobíme našim společným potřebám.
  • Při online setkávání je vhodné, mít zapnutou kameru. Je to příjemnější pro všechny. Respektujeme, když to z tvé strany možné není.
  • Do emailu posílám dotazník, kde ještě vyřešíme kolik pomáhajících chce FB či web a jak to cítí s emaily.
  • Na úvod jsme si položili otázku, co nás vedlo k pomáhající profesi a jestli se naše původní motivace změnila. Jak to dopadlo najdeš v záložce 16.března, protože jsme dali prostor k vyjádření i nově příchozím.

Níže jsou odkazy, které Ti přišly i do emailu.

O co jde?

Podpora-pomahajicim-tesime-se

Osobní pozvánka:

A jak to chodí s Teams, aneb pravidla online setkávání…

V případě jakýchkoliv nejasností jsem k dispozici zde na emailu veronika.jecna@delpsys.cz , na tel. 777 168 711 (i WA) nebo ve FB skupině Podpora pomáhajícím.

Nejsem divný, podivný, pryč ani blázen, moje realita je prostě odlišná od té tvé.

Carroll Lewis, anglický spisovatel, matematik, logik, anglikánský jáhen, fotograf 1832-1898

V úvodu jsme dali prostor nově příchozím a znovu i jim položili otázku „Co vás přivedlo k pomáhající profesi a změnila se vaše motivace v průběhu času?

  • TOUHA MĚNIT
  • DÁVÁ MI TO SMYSL třeba víc než práce v bance
  • DLUH události, která se mi stala
  • ZAČAL JSEM DOBROVOLNIČENÍM a nadchlo mě to
  • U KLIENTŮ SE UČÍM – motivace, pokora, sebevědomí, potřebnost
  • ŽÁDNÉ INTELEKTUÁLNÍ CÍLE – práce, výplata
  • CHTĚLA JSEM BÝT MANAŽER – v komerční sféře to nevyšlo, tak to vlastně po čase vychází tady
  • MĚLA JSEM V RODINĚ ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM to mě navedlo
  • ZAČÍNALA JSEM TADY JAKO UKLÍZEČKA – líbí se mi být prospěšná
  • PŮVODNĚ JSEM SESTRA – touha starat se
  • VNITŘNÍ NASTAVENÍ „generál“ – ovládat lidi, direktiva až k naplnění touhy měnit okolnosti ne lidi
  • RÁDA OPRAVUJI – MĚNÍM – ŘEŠÍM

Dnešní téma: NORMA, NORMALITA, NORMÁLNÍ; DIAGNÓZA; CÍLOVÁ SKUPINA

Mluvili jsme o tom, jak výrazy norma, normalita, normální, mají mnoho definic podle toho, kdo a podle čeho je posuzuje. Co je normální v jedné kultuře, je v jiné nepřijatelné.

Já jsem se přiklonila k funkčnímu pojetí, tj. že normální je to, co umožňuje jedincům či skupinám nejlepší fungování ve společnosti. Z toho důvodu jsme narazili i na téma Integrace a Inkluze – úprava smýšlení, prostředí atd. tak, aby bylo přívětivé pro všechny…

Uváděla jsem příklad s empíry, které byly v jednom zařízení povinností/normou a ve druhém ne, i když se jednalo o stejné sociální služby.

Po diskusi jsme se shodli, že si vlastně každý připadá normální, i když se od ostatních v mnoha ohledech odlišuje.

Otevřeli jsme diskusi o tom, proč vnímáme to, že jsou určití lidé jíní – s jinou barvou pleti, s postižením… a proč na to často reagujeme odmítavě, s obavami, se strachem.

Kolegové z Pržna uváděli příklad o přijetí/nepřijetí obyvatel jejich domova, obyvateli Pržna – historické události, strach…

Dotkli jsme se tématu zajetých kolejí a předávání si nějaké zkušenosti, která není naše a vlastně už vůbec neznáme příčinu, proč vznikla, ale přesto ji stále opakujeme.

Př. Opice a banány – experiment THE MONKEY/STEPLADDER EXPERIMENT – YouTube

Mluvili jsme o jiném úhlu pohledu. Nevycházet z toho, jací by lidé měli být, ale jací jsou a jaké jsou jejich možnosti.

Za důležité jsme považujeme RESPEKT A PŘIJETÍ.

Diagnóza jako zlatá klec

„soustavné určování a klasifikace nějakého obvykle nežádoucího stavu, nemoci, poruchy, poškození“

Co je nebezpečné? Z definice vyplývá, že se jedná o něco, co je rozbité a z toho důvodu máme tendenci, opravit to. Velice často nám někým stanovená diagnóza zůstává po celý život. Př. Matylda, špatně změřená hlava starým, ne moc motoricky zdatným pediatrem vedla k tomu, že Matylda má nadměrně velkou hlavu, má to v papírech a neustále se to přepisuje dál a dál. Hlavu má ve skutečnosti běžnou. 😊

Máme tendenci (člověku přirozenou) rozčleňovat do skupin a poté i nálepkovat.

„při diagnostice posuzujeme symptomy a hledáme příčinu“

Co je nebezpečné? Utvrzování se v deficitech a noření se do symptomů, namísto hledání schopností, dovedností, potenciálu, skutečných potřeb.

Diagnostika a diagnózy nejsou sami o sobě špatně, jen je důležité, aby se nám v nich neztratil ČLOVĚK a jeho jedinečnost.

Proč se děje, co se často děje:

Ambice pečovatelů x potřebám klientů (zkoušení technik, tlak na zlepšení, předělání, vyléčení…)

Pedagogické vědomosti (potřeba vychovávat, dělat z klientů normální, vychované…)

Naše přesné představy o tom, co je pro klienta nejlepší.

Strach z reakce okolí – co řeknou lidi, když bude mít klient na sobě takové šaškovské oblečení, které se mu líbí…

„Touha pomoci, může být touhou po moci.“

Zajeté koleje, rutina – děláme to tady tak už 30 let.

Máme jako profesionální pomáhající spoustu vědomostí, znalostí, zkušeností – můžeme je využít jako prostředek k posuzování, hodnocení a určování druhých nebo jako

Prohlubování vlastních dovedností porozumět chování a potřebám druhých tak, abychom mohli dát nabídku a umožnit volbu a rozhodování.

Př. Klientka, která si drápala ruce – dostala možnost volby (nikdo Ti nezakazuje, škrábat se, nikdo Tě nechce předělat, rozumíme nutkání, potřebě, ale pokud chceš být s námi u stolu, neškrábej se, škrábej se mimo toto místo, v křesle, kde je to v pohodě).

Další příklady:

Kolega měl sám diagnózu ADD a dva roky chodil do školy, ve které se nudil, byla pro něho nevhodná…;

Vybírání oblečení v DS pečovateli, klient nemá možnost volby;

Klient, který byl extravagantní, chtěl být jako Daniel Nekonečný a mluvil strašně nahlas – pečovatelé se s ním styděli na veřejnosti.

Prosím připrav si na 30.3. jeden příklad z praxe, života, který se týká normy, normality, diagnózy… Pozitivní či negativní zkušenost/zážitek. Společně pak zkusíme shrnout nejčastější důvody k tomu, proč rádi ulpíváme na normách či symptomech a možnosti, jak z toho ven.

Doporučuji Ti, podívat se na inspirativní video k tématu. Rozhovor s Alenou Jančíkovou, která je velice úspěšnou ženou, ředitelkou České asociace paraplegiků, mojí kamarádkou a mimo jiné vozíčkářkou, vznikl pro Konferenci NEstárniBLBĚ 2022. Myslím, že je fajn slyšet, jak to vnímá ten „odlišný.“

Dnes jsme pokračovali v tématu normy, normality a diagnózy. Přes příklady z praxe jsme došli až k všímavosti momentů radosti v našich životech.

Příklad z praxe, života, který se týká normy, normality, diagnózy… Pozitivní či negativní zkušenost/zážitek. Společně pak zkusíme shrnout nejčastější důvody k tomu, proč rádi ulpíváme na normách či symptomech a možnosti, jak z toho ven.

Kolegové z Pržna – příklad POZITIVNÍ PRAXE s klienty a odmítavým postojem řidiče (nemohou s námi cestovat, smrdí – tým Pržna celou situaci nejprve sebekriticky zhodnotit, až poté poslal stížnost na dopravce a zavedl nově skupinu pro klienty, kde se podobné situace budou řešit, dopředu nacvičovat.

Další příklady, které jste uváděli, byl šťastný klient, který krmí/pozoruje kachny a vříská u toho radostí a odmítavá reakce okolí – napomenutí, že je hlučný. Míša paní vysvětlila, proč…

Klient, senior s dezorientací a jeho doprovod – paní na poště si myslela, že je to tatínek doprovodu.

😊

Další příklad byla plánovaná výstavba nového domovu v Kelči a petice psané proti (obyvatelé, zastupitelstvo).

Jednou z hlavních příčin výše uvedených situací je STRACH, strach z neznámého, z nevědomosti z neinformovanosti.

Došli jsme k závěru, že účinnými prostředky, jak okolí naučit vnímat a přijímat jinakost, je trpělivá „obhajoba“ našich klientů před okolím se schopností sebe kritického pohledu.

Všímavost k momentům radosti, posilování pozitivního…

Naši klienti jsou lidé, kteří mají jisté potíže v oblasti VNÍMÁNÍ – POHYBU – KOMUNIKACE

To se odráží v běžném, každodenním životě v rovině BIO – PSYCHO – SOCIÁLNÍ

Každý den před ně staví veliké výzvy, je až s podivem, jak se s nimi dokážou popasovat.

Lidský mozek má tendenci vnímat víc nebezpečné, stresové, negativní situace. Ty radostné, pozitivní, „běžné,“ méně.

Je tomu tak i při pohledu na naše klienty?

Př. klient je celý den v pohodě, společensky vše zvládá a má tři záchvaty vzteku nebo propady, KRITICKÉ momenty. Velice často máme tendenci vyzdvihovat do zápisů, předávání služby nebo v komunikaci s klientem právě tyto tři krize. To, že celý zbytek dne vše dokázal neskutečně skvěle, neposilujeme.

Co je kritický moment? Tím myslíme situaci, kterou vyvolá nějaký stresový moment. Je to taková bouře hormonů a reakce těla (strnutí, útěk nebo útok). Dalo by se to přirovnat k tomu, že se někdo TOPÍ. Pokud se někdo topí, potřebujeme ho zachránit, nikoliv v ten moment učit plavat. Plavat se učí, až když je v klidu, zachráněný… 😊 Přeneseně se přirovnání dá přenést na všechny STRESOVÉ reakce, ve kterých se čas od času nacházíme všichni. V krizi se nikdo nic nenaučí.

Př. moje dcera Magdaléna – žije báječný život, když se jí večer zeptám, jaký měla den, dokáže říci, že úplně strašný a když se pak ptám, co se dělo, popíše mi událost, která třeba trvala pouze dvě minuty (někdo jí něco řekl třeba…)

Prezentace – Co vás dělá šťastnými? Všímejte si, jak se cítíte, když si prohlížíte tyto obrázky nebo myslíte na něco, co máte opravdu rádi.

VÝZVA: každý den si piště tři konkrétní věci, které vám udělali radost; doporučuji, buďte v tom důslední; pokud pomůže, piště je do chatu; udělejte si z toho malý rituál;

Pozn. Není nikdy pozdě začít, pokud se vám to nepodařilo do dnešního dne, nevadí, začněte třeba nyní.

PŘÍPRAVA NA PŘÍŠTĚ: Prosím, pošlete mi každý ze svého zařízení, několik zápisů/denních záznamů, vašich klientů/o vašich klientech. Ideálně několik po sobě jdoucích. Př. záznam z denní i z noční a třeba čtyři dny po sobě. Bez jmen. Příště se podíváme na to, jak je to vypovídající.

Milí pomáhající,
opět děkuji za milé online „pokojíčkové“ setkání.

  • Dokumentace vašich klientů: část z vás již poslala, někdo však až dnes. Neměla jsem prostor, připravit. Vůbec to nevadí, vytvořím z toho složku a vrátíme se k tomu později. Je stále čas pro ty, kteří ještě neposlali a rádi by. 😊
  • Jaké byly Velikonoce? Říkala jsem Vám příběh, který se mi stal na zřícenině PRAVDA, kde se zničehonic objevila paní lektorka Kinestetické mobilizace Mgr. Hana Nedělková a mimochodem mi potvrdila, že jí také v péči nejvíce tíží SPĚCH (daný tlakem vnějším, ale i vnitřním nastavením pomáhajících…); pozn. všimněte si té symboliky – pevnost Pravda hluboko v lesích, kde je minimální šance, že potkám právě tuto osobu a kde během pětiminutového rozhovoru otevřeme právě toto téma… 😉 na tom prostě musí něco být.
  • Momenty radosti – tj. VÝZVA, kterou jsme si naposledy dali – někdo zaznamenával každý den, někomu to nešlo, být disciplinovaný, někdo měl problém s tím, najít radost, až došel k tomu, že je to v maličkostech (došla jsem do práce včas, konečně jsem v posteli…), někdo zpětně dle diáře…

O výše uvedené šlo. Chtěla jsem, abychom začali POZOROVAT a UVĚDOMOVAT si. Je to jedna z cest k nácviku vědomé péče/podpory/pomáhání, k prohloubení empatie a laskavosti. Odbočili jsme k fungování NS, jak je možné, že dle diáře jsme schopni zpětně popsat celý den a z hlavy ne… paměťové stopy – pokud je zážitek multi smyslový a něčím zajímavý, pamatujeme si ho mnohem déle, a to i s detaily např. maturitní otázky…

  • Mnozí z Vás popisovali, že byli v poslední době hodně vyčerpaní a byli rádi, že jsou večer doma v posteli a na výzvu už nezbývalo sil. Včera se dokonce po online setkání omlouvala Andrea, že jí to v kolotoči a v náloži úkolů, které tento týden v práci měla, úplně vypadlo…Mluvili jsme o tom, co je to, co nás v pomáhání tak vyčerpá. Viz prezentace
  • VÝZVA trvá – každý den tři pozitivní momenty a všimnout si, jak jsem se při nich cítila i fyzicky, k tomu přidáme každý den tři STRESUJÍCÍ momenty a taktéž, jak se cítíme i fyzicky popř. co pomohlo, dostat se z toho ven;
  • ZÁVĚR a most na příště

V závěru jsme probrali

tzv. spirálu vývoje, tj. vnímání – pohyb – komunikaci, tedy tři oblasti, se kterými mají naši klienti problém a které spolu souvisí, hybnou silou pro roztáčení této spirály je proces učení (ve smyslu zaznamenávání do paměťových stop) a stimulující prostředí; viz prezentace

dále jsme se zamýšleli nad pyramidou potřeb dle Maslowa viz prezentace a položili jsme si otázku, zda v péči naplňujeme všechny její stupně? Úkol na příště – zamyslet se nad tím v souvislosti s reálným klientem a jemu poskytovanou péčí;

Můžete se kouknout i na prof. Matějčka, jak to vidí s potřebami on.

Pozn. zabýval se především dětmi, ale myslím, že to lze přenést i na dospělce – naše klienty. Hlavně u mnohých našich klientů k uspokojování potřeb v dětství z různých důvodů nedocházelo a tuto nenasycenost můžeme v praxi často sledovat.

Milí pomáhající,

sdíleli jsme společně, jak se komu dařilo hledat tři radosti a starosti každý den. Někomu to šlo snáz, někdo měl problémy najít radosti a někdo zase starosti. Někdo popisoval. Že je v permanentním stresu, ale chvilkami se mu dařilo, zastavovat se a spíš si uvědomovat emoce. Mluvili jste o různých pomocných mechanismech, jak jste zaváděli úkol do svého života. Někomu pomohla FB podpora – každodenní připomenutí, někdo měl notýsek u nočního stolku, někoho upozorňovala rodina. Znovu jsme si připomněli, proč tato mini cvičení děláme. Jsou to cesty k větší všímavosti, která je pro kvalitní péči podstatná. Učíme se tím pozorovat – nejprve sebe, pak okolí. Společným sdílením zkušeností z těchto cvičení vidíme/slyšíme velké množství odlišných přístupů ke stejnému zadání, jiného prožívání… Tím se zase učíme vnímat a respektovat jinakost v celé její rozmanitosti. V neposlední řadě se tím posilujeme hledání radosti u sebe i u druhých.

„CO JE VĚDOMÉ, JE PRO NERVOVOU SOUSTAVU UVOLŇUJÍCÍ.“

Zmínila jsem knihu jednoho autistického, dnes již muže. Pro zájemnce: A proto skáču – Naoki Higašida | Databáze knih (databazeknih.cz) sehnat se dá na Antikvariát Knihobot | vracíme knihy do oběhu – knihobot.cz pokud ji zrovna nemají, lze nastavit funkci „hlídací pes“

Vrátili jsme se k tématu lidských potřeb, pyramidy… a jejich uspokojování v péči.

Probírali jsme, zda se nám daří v péči tyto potřeby uspokojovat. Přes různé příklady z praxe a tentokrát i dost vtipné (pomíchané zuby, prosím klidně doplňte… jak jsem se smála, tak už si nepamatuji další 😊), jsme došli k tomu, že PODPORA JE CETA A NIKDY SE NÁM NEPODAŘÍ NAPLNIT A USPOKOJIT VŠE. Jde o to, mít potřeby klientů na zřeteli, připomínat si je, vědomě s nimi pracovat a snažit se o co největší rovnováhu. Pokud pracuji s laskavostí a ve středu mého zájmu je klient a jeho potřeby, pak nelze považovat za chybu, žádné naše podporující/pečující konání. Poslední oblastí, kterou jsme otevřeli, byl AUTOPILOT a multitasking. Zkusili jsme si cvičení. 1. Číst text, porozumět obsahu a zároveň počítat písmena „a.“

MULTITASKING

Došli jsme k tomu, že multitasking není možný, naše NS je schopna soustředit se pouze na jednu věc. Jediné, co můžeme umět a jako multitasking vypadá je, že umíme rychle přepínat z jedné činnosti na druhou. Kladli jsme si otázku, jaké činnosti v životě děláme na autopilota. Řízení, čištění zubů, ranní hygiena… někdy dokonce vypijeme kafe tak, že si u prázdného šálku uvědomíme, že ani nevíme, jak chutnalo. Autopilot je fajn sluha, ale špatný pán. Uspěchaná doba, tlak … vedou k tomu, že se z něho stává právě ten pán. V péči se to pak odrazí právě na tom, že ji poskytujeme rychle, rutinně, nevšímavě, tudíž v žádném případě individuálně, empaticky.

Úkol pro meziobdobí je:


Vybrat si jednu činnost, kterou dělám na autopilota. Pokusit se ji každý den dělat vědomě. Pozorovat se u toho, jak mi to šlo. Jestli myšlenky utíkaly, kam utíkaly, jestli se dařilo, vracet se zpět… př. čištění zubů – uvědomím si, že si beru kartáček do ruky, jak sahám na kohoutek, jak zapínám vodu, jak kartáček namáčím, jak beru pastu, otevírám uzávěr, mačkám tubu, dávám pastu na kartáček, jak vedu kartáček k ústům, jak pasta voní, chutná…

Pro zajímavost posílám odkaz na Hovno – Wikipedie (wikipedia.org), protože s námi tento výraz byl velice často. jedno kočičí ve vaně…

Těším se na ve čtvrtek 11.5. 2023 ve 13:00.

https://teams.microsoft.com/l/meetup-join/19%3ameeting_ZGVmNzljOWEtZWFhZi00MTM1LWFkNWItYTJiMjY1MDBmOGVj%40thread.v2/0?context=%7b%22Tid%22%3a%22bf449013-7456-4b77-be9d-2837dede5791%22%2c%22Oid%22%3a%22c0c4af82-f229-4fe6-8ce7-2f40bfda9015%22%7d

Začali jsme reflexí úkolu AUTOPILOT

Co se vám podařilo:

  • řídila jsem vědomě auto, opravdu jsem se snažila, abych se silničnímu provozu věnovala, jsem totiž „pane doktore, vy jste se zase kochal;“
  • nasedala jsem vědomě do auta a zjistila jsem zajímavé věci, třeba, že mi dochází éterický olej a moje auto už nevoní
  • na masáži se neumím uvolnit, tak jsem se na to tentokrát opravdu soustředila a povedlo se mi
  • zapojila jsem celou rodinu, čištění zubů se synem a koupání (koupili jsme si i novou kosmetiku)
  • Silvie popisovala, jak zažila takovou situaci před lety, kdy se potřebovala naučit jinou techniku čištění zubů … musela si to uvědomit a cíleně se přeučit;
  • nedělala jsem jen jednu činnost, ale během dne jsem se snažila zastavovat a uvědomovat si, co právě dělám;

Komunikace s validačním postojem

„uznat někoho nebo něco platným“

„umění komunikovat jinak“

Potřebujeme základní postoj – tj. empatické a nehodnotící nastavení

Pozn. Je přirozené, že naše NS hodnotí, když zpracovává podněty z venku – nehodnotícím postojem rozumíme to, že se nad tyto přirozené procesy naší NS dokážeme dívat z nadhledu a v danou chvíli je dokážeme dát stranou.

Co si o tom myslíte?

Otázky k zamyšlení

  • 1. Zachováváme nehodnotící postoj, i když nás klient obviňuje a nadává nám?
  • 2. Dokážeme akceptovat potřebu klientů, když opakují, že potřebují domů nebo odejít? Umíme je empaticky doprovodit?
  • 3. Jak jsme na tom s respektem a úctou, když klient několikrát za den naléhavě opakuje to samé?
  • 4. Jak vnímáme a jak nás ovlivňuje výše uvedené chování. Př. opakovaně křičí „haló, pomoc“
  • 5. Víme, jak poskytnout uznání lidem, kteří přestali komunikovat verbálně a snaží se vyjadřovat potřeby opakujícími se pohyby př. klepání, opakované odcházení a přicházení, pohupování, utírání, vstávání aj. Víme, jak je provázet?
  • 6. Dokážeme empaticky navázat kontakt s osobou, která už nereaguje? Jak bezmocně se cítíme, když nedokážeme u ležících lidí odhadnout, v jakém psychickém stavu se nachází?

Vaše reakce: pár klientů mě vytáčí, ale především ti, u kterých mám já svou představu, jak by to mělo být; vidím v tom naše klienty (DS); ano, jsou klienti, u kterých si nevím rady a osvědčené nefunguje; někdy je těžké, zastavit se v pracovním koloběhu a zaměřit se na klienta; někdy mám tendenci hodnotit;

Empatie

Být empatický, znamená s dotyčnou osobou v danou chvíli tady a teď.

K tomu potřebujeme bezpečně poznat své vlastní emoce, abychom je mohli odložit. Př. klient, který bývá často náročný na péči a my si před tím, než k němu jdeme říkáme, jaké to zase bude těžké…

Empatie v praxi – jak na to

  • 1. Přítomnost/ přítomné bytí – dovoluje otevřít se sobě a druhým CENTROVÁNÍ – soustředění se sama na sebe;
  • 2. Naladění – akt soustředění se na druhou osobu (nebo na sebe), abychom si uvědomili její vnitřní stav (svůj); protějšek „cítí, že je cítěn;“ KALIBROVÁNÍ – všímám si nejen řeči, ale i neverbálních vzorců, pocitů; tj. tón hlasu, mimika, držení těla, gestikulace, dech, reaktivita;
  • 3. Souznění – spojení dvou autonomních bytostí do jednoho funkčního celku; souznění nás posouvá od porozumění k účasti; VCÍTĚNÍ
  • 4. Návrat k sobě, k vlastním emocím

Dnes jsme pouze prošli výše uvedené. Příště začneme s jednotlivými technikami. Prosím kolegyně z DS, které mluvily o klientech, kteří se jim vybavili, aby připravili krátkou kazuistiku (ideálně mě emailem dopředu, pokud nezvládnete, tak až na setkání).

Úkol na příště:

Pokračovat v situacích autopilot – vědomě dělat nějaké činnosti a pozorovat, co mi to přináší.

Kdo chce, může pozorovat začátky a konce různých věcí během dne – příště k tomu řekneme víc.

Na Závěr, pro zajímavost a pro Míšu, která se ptala proč právě „21?“ Tak si, Míšo, vyberte.

Pravidlo 21 DNÍ PRO ZMĚNU | Aleš Kalina (ales-kalina.cz)

Těším se na vás ve čtvrtek 25. května

Zopakovali jsme úvod do tématu, s kterým jsme začali minule KOMUNIKACE S VALIDAČNÍM POSTOJEM Tj. potvrzující

Pracujeme se tak např. ve Validaci dle Naomi Feil nebo v konceptu SALVE (kniha: Vychováváme děti a rosteme s nimi – Naomi Aldort | Databáze knih (databazeknih.cz)) či přístupu Všímavého terapeuta nebo Přístupu zaměřeného na člověka…

Tento způsob se dá využít všude, kde je naším cílem respektovat, porozumět, naslouchat, být přítomný s druhou osobou…

Emoce

Dotkli jsme se tématu emocí – skupiny, do kterých je můžeme rozdělit;

emoce nemáme dobré a špatné – všechny jsou potřeba;

proč v nás skupiny (hněv, strach, smutek) u klientů „dráždí“ nejvíce – emoce druhého člověka vyvolává emoci u nás…; Monika vyprávěla příběh se synem (vede děti k vyjadřování emocí) – syn usedavě plakal, když volal, že jde domů později, Monika se bála, co se stalo tak hrozného a on jí odpověděl, že nic, že měl strach, že jde pozdě a pláče, protože říkala, že emoce se mají projevovat,

Vyprávěla jsem příběh viz níže. Rozebírali jsme, že i pozitivně laděný příběh může být interpretován různými způsoby a personál si do něho zasazuje svoje představy. V někom to vyvolá radost, v jiném smutek, dojetí, nostalgii… Mluvili jsme o to, že je vždy důležité situaci přijímat a reagovat na ni tady a teď (nemít očekávání, nedomýšlet příběh za ně…).

Validační komunikace – pokračování

Techniky CENTROVÁNÍ:
To, co bych měl udělat pokaždé před tím, než jdu ke klientovi.
Soustředění se na sebe.
Inspirace i od vás – Hluboký nádech a výdech; Zastavit se i fyzicky, zpomalit a říci si záměr v duchu; Zastavit se fyzicky, nadechnout se a vydechnout, srovnat si, co to ve mně vyvolává – co je na tom „moje;“ sáhnout do kapsy na talisman; zastavit se představit si nějaký svůj vnitřní obraz, který mě uklidní… každý by si měl najít techniku, která je pro něho vhodná, cílem je to zastavení se a spojení sama se sebou;
Začali jsme techniky KALIBRACE (naladění se):
Tak, jak řekla Katka: cíl – „abych neměla ten stejný, „na blblý“ úsměv u všech klientů stejně , potřebuji se naladit na každého jinak;

Růženky příklady a ukázky validační komunikace oproti komunikaci běžně používané:
Klient leží celodenně v lůžku, dívá se na balkón , najednou volá na PSS honem zmokne seno.
Další příklad, že tam hoří dráty. 
Další příklad přišla paní poštačka, kde mám dát ty peníze.
Na pokoji bydlel s klientem, který mu nebyl očividně sympaticky a vždy na pss doslovně pocem“ to je cikán“ vezmi si tu kabelku.
Ale pak je zase úplně jako v normálu, hodí frk, nebo na pss pocem dej mi čokoládku… 
Asi tak něco.. z naších poznatků .
Hezký večer Růža.

Tipy:

Po Centrování přijdete do pokoje, zeptáte se, jestli si k němu můžete sednout.
Ideální je, přijít, dát si židli vedle lůžka, sedět stejně vysoko, abyste si viděli do očí. Nabídněte mu svoje dlaně, s největší pravděpodobností se vás chytne. Pokud ne hned, nechte dlaně nabídnuté, aby měl možnost, chytnout se v průběhu rozhovoru. Zkuste se co nejvíce podobat jemu, včetně toho, jak sedíte, jakou máte rychlost slov, jak dýcháte – tomu se říká zrcadlení… to vám pomůže, abyste se dostali blíž, do úplné empatie. Ideální je zkusit být ve stejné emoci jako on … je naléhavý, rozčílený, buďte také, přizpůsobte tomu hlas…
Pokud nic neříká, zeptejte se, jak se mu dnes daří.
Pak už se nechte vést tím, co říká a zkuste reagovat dle doporučení viz níže.
Vždy je dobré, udělat si hned zápis – stručný – zaznamenat, co říkal, co nejčastěji opakoval, jaké měl emoce, jak se pohyboval, jak vypadal na začátku a jak na konci, jak v tom bylo vám.
Používejte přeformulování – jinými slovy řeknete, co pání sděluje, využijte klíčové slovo (to, na které dává ve větě význam)
Používejte otázky KDO, CO, KDE, KDY, JAK … nikdy NE PROČ
Ptejte se na minulost
Zaměřte se na dominantní smyslový orgán (když slyšela hučení, byl by to sluch, pokud teď má vizuální představy, je to zrak…) tzn. představte si, vzpomeňte si, jaký obraz vám vyplyne, když, 
Ptejte se na extrémy a využijte polaritu (nejlepší, nejhorší)
Pomozte představit si, jaké by to bylo, kdyby to bylo naopak
Používejte víceznačnost tj. on, ona, to, oni, někdo, něco…
PROŽIJTE S KLIENTEM MOMENTY TADY A TEĎ V JEHO REALITĚ. VĚŘTE MU, ŽE TO, CO ŘÍKÁ, CÍTÍ, VIDÍ, SLYŠÍ, JE PRO NĚHO PRAVDA – OPRAVDU TO PROŽÍVÁ. TO JE NEJVÍC, CO MŮŽETE UDĚLAT. JÍT S NÍM CHVILKU STEJNOU CESTOU.
Na závěr poděkujte, že jste s ním mohli být a zeptejte se, zda můžete přijít znovu.
Nejde nám o to, orientovat ho v realitě, jde nám o porozumění. Nehledáme řešení, pomáháme pojmenovat, vyplavit, zpracovat emoci. Chceme naplňovat potřebu být přijat a potřebu vztahu.

VÝZVY:

Věnovali jsme se technikám, kterými trénujeme všímavost a umění být tady a teď.
Autopilot – někdo se zaměřuje na kávu (v práci a doma chutná jinak), jiný na řízení, další na všímání si různých momentů během dne… skvělá práce, pokračujte dál;

Přidali jsme další VÝZVZU Začátky a Konce: zkuste si během dne uvědomovat různé začátky a konce činností (nastupuji do auta, dojela jsem do práce; začínám si čistit zuby, dočistila jsem si zuby; začínám loupat bramboru, doloupala jsem bramboru…);

Těším se na vás ve čtvrtek 8. června 2023

Tvůj prostor je zde: